Období: rok 2017

Jel jsem takhle ráno z Kralup napřed vysadit přítelkyni do školy a pak zasednout k práci. Bylo to neobyčejně brzo, vyráželi jsme v půl sedmé ráno, takže jsem čekal, že na příjezdu do Prahy po D8 nebude žádná kolona. I proto jsem nezkoumal, co říká Waze, a spolehnul se na navigaci v novinářské Mazdě CX-3. Ale ouha – už stovky metrů před Letňanami jsme se sunuli v koloně krokem. číst dál

Den bez aut. Jasně, proč ne, jeden den se zavře nějaká ulice, aby tam mohlo pár městských a na město přisátých organizací prezentovat svou vizi města, ve kterém nejsou auta. A většinou to myslí smrtelně vážně. Zbláznili se, nebo nás chtějí jen lépe kontrolovat? číst dál

Díl jsem objednal do Kaunasu, takže jsem s rozbitým podvozkem musel ujet celkem asi 350 km. Místo bylo zvoleno, abychom pak hned vyrazili do Polska a zpátky do ČR. Jenže tam neměl být ráno, ale až někdy v 11 hodin, takže jsme se dohodli, že se tam potkáme v půl dvanácté. Dopoledne jsem tedy měl čas si trochu projít historické centrum Kaunasu - opravdu jen trochu, protože mi ráno opravdu dlouho trvalo se vyhrabat z kempu. číst dál

Telefonoval jsem hodně. Přepojovali mě ještě víc. Čekal jsem na drátě za poslechu otravné hudby snad nejvíc. Procvičil jsem angličtinu mnoha pracovníků servisů.  Díky, ó díky velká EU za “roam like at home”, tahle novinka je nedocenitelná. Nakonec se ale podařilo najít potřebný díl a domluvit jeho dodání do Kaunasu na páteční poledne. Myslím, že si ani neuvědomuju, jak obrovské mám štěstí, že to uložení tlumiče je v Litvě a ne na Rockautu s dodáním za dva týdny. číst dál

Do kempu v Šilainé jsem měl dorazit někdy okolo půlnoci. Litevské jméno, ale jsme stále v Polsku, byť od Litvy už opravdu jen kousek. I majitel se jmenuje Gintas, což moc polsky nezní. Dovolal jsem se mu a dozvěděl jsem se, že můžu přijet pozdě, že počká, jen že s elektronikou moc neumí a tak mi neodpověděl. Ujištěn o tom, že nebudu v noci stavět stan a bojovat proti hordám komárů jsem si koupil na benzince buráky a jel dál. číst dál

Přítelkyně odjela a já po pár hodinách taky, ale trochu jiným směrem - do polského vnitrozemí, do Varšavy. Cesta se napřed táhla vesnicemi a byla široká a rovná jak když střelí. U nás by všude bylo omezení na 50 km/h a úsekové radary, tady byla místa s plně legální devadesátkou, i když byly kolem domy - pravda, třeba 10 metrů od ní. číst dál

Road trip do Litvy. Někomu to bude znít jako blbost, co by člověk v Litvě dělal, pobaltska a postsovetska země, to budou samé paneláky a břízy a placka, nejvyšší kopec hromada písku někde na staveništi. Jenže já to mám trochu jinak. Abych někam chtěl jet, jediný argument, který potřebuju, je, že jsem tam ještě nebyl. A v Litvě jsem ještě nebyl. Navíc se tam jede přes Polsko a Polsko já mám moc rád. číst dál

Sám sobě se divím, že se nad tím pozastavuji, ale asi musím, i když tím nic nezměním, prostě mi to nedá. Diskutéři pod články na internetu jsou nejen trenéři fotbalu či hokeje světové úrovně, vyšetřovatelé i soudci v jednom, ale také očividně neuvěřitelně krutí lidé. Nejen, že by všechny muslimy nejradši pozabíjeli, už skoro chtějí podobně likvidovat i chybující řidiče. číst dál

Narazil jsem na názor Jana Moláčka, že „S klimatickou změnou se nám vyplatí bojovat, i kdyby neexistovala“ na Aktuálně.cz. Původně jsem si chtěl pomyslet „Co to je za blábol?“ a dál se tím nezabývat, ale na první pohled neinformovaného člověka to dává smysl, a tak jsem se rozhodl to trochu uvést na pravou míru. Totiž, nosná myšlenka, tedy že boj se vyplatí, aby se na Magistrále dalo dýchat, jsou hrušky a jablka dohromady. A neznalému se to všechno jeví jako pomeranče. číst dál

Když jsem po delší době znovu navštívil karlínský Peter’s Burger Pub, uvítala mě kompletně obměněná nabídka. Vyzkoušel jsem burger s chorizem a sýrem s modrou plísní, protože obě tyhle věci mám velmi rád. Tak spokojen, jako dřív, jsem ale nebyl. číst dál

Nestává se často, abych psal dvakrát o jednom podniku, ale žižkovská Želva si to opravdu zaslouží, zejména proto, že patří k těm místům, kde by člověk potřeboval mít bezedný žaludek, aby ochutnal všechno. Při několikáté návštěvě jsem ochutal obecně vychvalované Farmer’s Cabrio – burger, který napoprvé volí spousta lidí. A později ještě Brewmaster, který se chlubí tvarůžkem. číst dál

Po zimním smogu se opět v Praze objevily hlasy, hovořící o zavedení nízkoemisní zóny v nějaké části města. Původně měla tato zóna platit od ledna 2016, ale nestalo se tak. Nyní, po pár dnech smogu, se radní pro dopravu Dolínek rozhodl tyhle plány oprášit. Je to nicméně pořád stejná blbost. A komické je, jak každý ukazuje na někoho jiného. číst dál

Nesnáším lidi. To všichni vědí, ale speciálně nesnáším a zejména nechápu jeden konkrétní typ lidí, který se vyskytuje zejména na Bazoši. Je to ten typ lidí, kteří když něco prodávají, napíšou na dolní konec inzerátu hromadu zbytečností tak, aby inzerát byl častěji zobrazován ve vyhledávání. Já chápu, že chtějí svou věc prodat, ale určit si jako cílovou skupinu „občan ČR a SR ve věku 15-75 let“ je totální nesmysl. číst dál

Někdy v listopadu loňského roku jsem si na Faceboku všiml reklamy na nový pražský podnik s názvem The Craft. Slibovala zajímavá piva a hlavně jedno k jídlu zdarma, když se člověk registruje a nechá si poslat e-mailem kód. Proč ne, řekl jsem si, a kódů si nechal naposílat pět, že tam někdy zajdeme s kamarády. číst dál

Na první pohled vypadá „Pastrami burger“ trochu nelogicky, neb slovem pastrami se rozumí plátky hovězího masa a v pastrami sendviči to je to hlavní. V burgeru ale musí být mleté maso. V podání pražského podniku Meat & Greet (sic) to ale dopadlo velmi dobře. číst dál