Přítelkyně odjela a já po pár hodinách taky, ale trochu jiným směrem - do polského vnitrozemí, do Varšavy. Cesta se napřed táhla vesnicemi a byla široká a rovná jak když střelí. U nás by všude bylo omezení na 50 km/h a úsekové radary, tady byla místa s plně legální devadesátkou, i když byly kolem domy - pravda, třeba 10 metrů od ní.
Po nějakých 100 km jsem potřeboval nabrat palivo, tak jsem si vyhlidl benzinku a zajel jsem k ní. Plyn dražší než u té minulé, ale co už. “Jé, ty jsi Čech,” slyším. A kurva. Nesnáším, když v zahraničí potkám Čechy, protože se často neumí chovat.
“Svezeš mě k další benzince?” táže se asi třicetiletá, trochu vagusovsky působící žena. “Jo, proč ne,” aspoň udělám dobrý skutek. Jenže jak jsme vlezli do auta, udeřilo mě to - ne doslova, nýbrž do nosu. Paní se pěkně dlouho nemyla a měla dnes za sebou už pár piv. A ještě k tomu měla neodbytnou potřebu mi sahat na pravou ruku.
Doufal jsem, že benzinka přijde brzo. Trvalo to deset nekonečných kilometrů. Vysadil jsem ji a začala skemrat, jestli jí nekoupím vodku. Nebo pivo. Nebo dvě piva. A pak - jestli ji nevezmu na další benzinku. Dostala 10 zlotých, to na dvě piva stačí, a jestli ne, bylo mi to jedno. Ujížděl jsem a neohlizel se zpět. Cestou mě začala svedet místa, kde na mě sahala. Doufal jsem, že to bylo placebo, a těšil jsem se do sprchy.
Do Varšavy jsem dojel po dalších dvou hodinách relativně příjemné cesty, z velké části po ctyrproudove rychlostní silnici a téměř bez provozu. Až na občasný zdivočelý kamion. Zítra večer mě čeká dalších 320 km k hranicím s Litvou a pak země, kde jsem ještě nikdy nebyl. V Evropě už takových není moc - Finsko, Bělorusko, Ukrajina, něco na Balkáně a právě Pobaltí.
Nemůžu se dočkat. Včera večer, když jsem dojížděl ztemnělou Varšavou, jsem si uvědomil, že jedu po silnici, po které jsem ještě nikdy nejel - v Krakově takový pocit nebyl, tam jsem půl roku žil a studoval - a že svůj život miluju. Protože mi umožňuje jezdit nocí po cizích městech.
Varšava
Vstávám a jdu si udělat snídani. Dám se do řeči s majitelem bytu, který říká, že je škoda, že jsem tu nebyl včera - ve městě byly protesty. Totiž, v Polsku se vláda snaží prosadit nový ústavní zákon, který by de facto smazal nezávislost soudní moci na vládě. Lidem se to pochopitelně nelíbí, tak vyšli do ulic. Prý v počtu statisíců, a to nejen v 1,7milionové Varšavě, ale i v jiných městech. A protesty už trvají asi čtrnáct dní.
Nepředstavujte si ale hořící auta, vymlácené výlohy a rabování, tyhle protesty jsou prý poměrně klidné, říká majitel bytu. I když se prý některá média snaží vykreslit protestující jako dav rozmazlených fracků s cílem toho co nejvíc zničit, realita je úplně jiná. Mírumilovné protesty - ale velmi důležité, do ulic vyrazilo nejvíc lidí od pádu komunismu.
Proti polským “reformám” je Babiš ještě relativně čajíček. Jistě, jeho střet zájmů je obrovský a dotační podvod s Čapím hnízdem neodpustitelný, EET a kontrolní hlášení založené na principu viny prasácké, ale jeho “hnutí” se nesnaží podřídit soudní moc vládě.
Polákům jde opravdu o hodně, což je vidět i z velmi neobvyklého prohlášení špiček českého soudnictví, titulované “Nemůžeme mlčet”. Protože v tomto případě opravdu není možné mlčet a jen přihlížet, jak aktuální polská vláda kurví svobodu této země. Tohle je totiž příklad toho, že člověk zásadně musí hasit, co ho nepálí, protože by ho to mohlo začít pálit - a pak by už nebyl nikdo, kdo by to hasil.
Za dobu, co sedím za stolem ve Varšavě a pracuji na článcích pro svého chlebodárce, bylo mé auto ušetřeno mnoha litrů vody, které by na něj běžně spadly shůry. Prší totiž celý den pouze s pár přestávkami, během kterých jsem si stihl dojít pro oběd. A Sebring celou dobu stojí v suchu v garáži pod bytovým domem, ve kterém mám do podvečera pronajatý pokoj.
Pak vyrazím do samého severovýchodního rohu Polska, kde mám domluvený nocleh někde téměř v zemi nikoho. Bylo to jediné místo v okolí na AirBnb, které nestálo nesmysl a bylo aspoň zhruba na plánované trase. Tedy, doufám, že ten nocleh domluvený mám - je to nějaký penzion a podle profilu na AirBnb bych měl přijet do 22h. 320 km polským venkovem odhaduje Google na čtyři a půl hodiny bez zastávek a za ideálního provozu, takže pokud vyrazím v šest, desátou nemám šanci stihnout. Normálně by to asi nebyl problém, ale můj dnešní cílový nocleh nereaguje na otázky v angličtině ani v lámané polštině. Doufám, že až tam o půlnoci přijedu, nenajdu jen zamčené dveře. Šťastnou cestu.
bc
2024 ©