Velké zlé auto co žere matky s kočárky, anebo taky velmi praktické, pohodlné, denně využitelné a rychlé auto pro člověka, který skutečně využije všechny jeho přednosti. Tiché, nenápadné, ale i divoce bokem jezdící, takové je Subaru Outback s šestiválcovým atmosférickým boxerem pod solidně dlouhou kapotou. Ale popořádku.
Subaru Outback se k nám dostalo počátkem roku 2007 z doprodeje skladových zásob vozů MY2006, tedy těsně před faceliftem, který přinesl xenonová světla a pádla pod volant k pětistupňovému automatu, jinak tam kromě drobných designových úprav světel a interiéru nic moc nového nebylo, tedy až na Boxer Diesel, se kterým jsem také měl tu čest při krátké předváděcí jízdě.
Zvenku
Design tohoto auta nepatří k nejnápadnějším, ale znalec si ho s ničím nesplete. Díky poměrně robustní přední části a svažující se linii střechy to nevypadá (nebo alespoň ne tak nápadně), že titěrné cosi vepředu táhne za sebou obrovskou zadnici, jak je tomu třeba v případě Octavie I kombi. Musím říci, že se mi osobně velmi líbí zejména přední část, posuďte sami:
Poměrně velká zpětná zrcátka mají v sobě blinkry. Řidič je při práci nevidí, jako např. v Golfu V. Jsou samozřejmě elektricky štelovatelná a vyhřívaná. Zadní část je navržena jakoby okolo pátých dveří, kterými se leze do poměrně velkého kufru, který má ale podlahu dost vysoko kvůli pohonu všech kol. Pod podlahou je samozřejmě rezerva a nějaké to nářadí. Na pátých dveřích je vlevo umístěna mlhovka z LED diod (asi kvůli designu, aby nemuselo být červené sklíčko nebo sklo žárovky – na jiný důvod jsem nepřišel) a vpravo couvačka.
Zevnitř
Když otevřeme dveře s bezrámovými okny a posadíme se do kožené, vyhřívané a elektricky seřiditelné sedačky řidiče (spolujezdcova je na tom stejně), máme před sebou volant značky Momo s ovladači rádia a páčkou tempomatu a vpravo na středovém tunelu volič automatické pětistupňové převodovky, který umožňuje i manuální volbu převodových stupňů. Kromě něj tu je ještě docela velká odkládací schránka v loketní opěrce a dva držáky nápojů pod roletkou. Spolujezdec má před sebou nemalý kastlík.
Na středové konzoli najdeme rádio s měničem na 6 CD a překvapivě i s kazetovou mechanikou. Rádio je spojeno se dvěma páry reproduktorů (řečí katalogů automobilek je to osm – po dvou středobasech a výškáčích v předních i zadních dveřích), které hrají poměrně dobře. Pod ním jsou ovladače automatické klimatizace, která funguje velmi dobře.
Nahoře je displej palubního počítače a navigace. Palubní počítač ukazuje kromě věcí typu spotřeby, dojezdu, času apod. i napětí, procento využití akceleračního potenciálu a přesný počet kilometrů do nutné výměny jednotlivých klíčových komponentů motoru, jako třeba rozvodového řemene. Lze si zde i nastavit, jak dlouho bude vnitřní světlo svítit po zavření dveří, jestli mají blinkry při zamykání a odemykání blikat a podobné věci. Navigace ale oproti tomu za moc nestojí. Ve velkých městech, na hlavních tazích a na západ či jih od našich hranic je velmi dobrá, ale kdekoliv jinde jí zoufale chybí mapové podklady a o existenci Polska nebo Slovenska nemá vůbec potuchy. Toto vyřešil facelift – přišla úplně nová navigační jednotka. K upgradu ale podle Subaru bohužel nestačí koupit DVD, protože jde o jiného výrobce.
Přístroje jsou velmi dobře čitelné a v otáčkoměru je i ukazatel zvoleného módu převodovky, nebo v případě, že si stupně volíte sami, zobrazuje zvolený stupeň. Obsahuje i kontrolku otevřených dveří, na které poznáte, které dveře jsou otevřeny, a kontrolku nezapnutého pásu řidiče, která umí i pískat, když překročíte určitou rychlostní mez. Stejně fungující kontrolka pro spolujezdce je umístěna na stropu u ovladače střešního šíbru, který zasahuje daleko za hlavy cestujících vpředu. Dá se zatáhnout roletou, ale osobně ho nezatahuji. Interiér je pak příjemněji prosvětlen.
Těchnika
Před předními koly je podélně umístěn šestiválcový třílitrový boxer s atmosférickým plněním a dvěma vačkovými hřídeli v každé hlavě. Dosahuje výkonu 242 HP v 6000 RPM a točivého momentu 297 Nm v 4200 RPM. Tohle všechno putuje přes pětistupňový automat na všechna čtyři kola prostřednictvím systému stálého pohonu všech kol Subaru Symmetrical AWD se systémem VTD (proměnlivé rozdělování točivého momentu na všechna čtyři kola), který využívá mezinápravový planetový diferenciál. Symmetrical AWD v podstatě znamená, že kliková hřídel a diferenciály jsou v jedné přímce přesně uprostřed auta, takže je na obou stranách stejná hmotnost, stejný počet válců a stejně dlouhé poloosy. Přínos tohoto systému je nejlépe znázorněn v tomto anglicky mluveném videu. Není ale zcela nutné mu rozumět každé slovo, proto doporučuji všem.
Pětistupňová automatická převodovka s hydraulickým měničem točivého momentu řadí poměrně hladce a rychle. Při klidné jízdě udržuje otáčky motoru pod 2500, při plném plynu však nemá problém jít až téměř k omezovači. Pod plným plynem řazení s autem mírně cukne, což bych přisuzoval slušné porci kilometrů, kterou má za sebou.
Jak to jede
Hydroměnič si ukousne něco výkonu motoru a taky hmotnost někde u 1700 kg se nezapře, přesto však dokáže Outback být velmi rychlý, obzvlášť pokud vezmete volbu převodových stupňů do svých rukou, čímž snížíte prodlevu po seznámení pravého pedálu s kobercem na čas limitně se blížící nule. Při klidné jízdě totiž, když prudce sešlápnete plyn a převodovka je v plně automatickém režimu, jí chvíli trvá, než najde správný kvalt a až pak auto vystřelí k horizontu. Doslova. Supersport to není, ale ve srovnání s většinou aut, které jezdí po našich silnicích, je zátah velmi působivý. Výkon okolo 240 koní je zkrátka znát, stejně jako docela velký točivý moment.
I přesto, že vypadá poměrně vysoce, má Outback těžiště položené nízko díky plochému motoru. V zatáčkách sedí na silnici velmi jistě, i když se díky měkčímu nastavení tlumičů trochu naklání. Není to ale na vyklopení oběda ze žaludku, pouze je znát, na co je tento vůz primárně určen.
Na sněhu či šotolině nebo jiném nezpevněném povrchu se dá s autem užít spousta zábavy, která by bez pohonu všech kol možná nebyla. Bohužel radost trochu kazí automat, ale s možností manuální volby převodových stupňů to není tak hrozné, i když manuál by byl jednoznačně lepší. K tomuto motoru se ale nedodával. Dobře je, že stabilizační systém se dá úplně vypnout.
Světlost 220 mm rovněž zaručuje solidní průchodnost terénem. I když Outback není skutečný offroad a nemá tak ani redukci, ani manuální uzávěrky diferenciálů, poradí si s (na zvednutý kombík) překvapivě náročnými terénními pasážemi. Je samozřejmě potřeba myslet na to, že se jedná o celkem velké a těžké auto s rozvorem 2670 mm, ale skutečně toho zvládne docela dost.
Oproti Volvu XC70, které vidím jako hlavního konkurenta, je Outback lacinější, hezčí a má o centimetr vyšší světlou výšku. XC70 má rovněž pohon všech kol řešený Haldexem a zadní kola připojuje až při prokluzu předních. V tomto videu je velmi jasně vidět rozdíl mezi těmito dvěma vozy.
Celé to je samozřejmě možné pomocí 95ti oktanového benzínu, kterého je potřeba zhruba 10l/100 km.
Závěrem
Subaru Outback 3.0R je příjemným, schopným, rychlým a dobře vybaveným vozem na každý den, který se na vás nevykašle, když po něm budete chtít funkci v blátě, sněhu nebo kombinaci obojího. Pohon všech kol je velmi dobrá věc právě ve znesnadněných podmínkách. Škoda automatu, s manuálem by byla větší zábava a i potenciál motoru by šel využít daleko lépe. Spotřeba naprosto odpovídá dynamice auta, ačkoliv chápu, že spořiví jedinci by zvolili chrochtavý dvoulitr. Ten je ale o mnoho slabší a rozhodně nemá tak hladký chod a tak nádherný zvuk, jaký umí vykouzlit jen šestiválcové boxery. A vůbec, spořiví jedinci by asi zvolili jiné, menší a lehčí auto. Pokud by ale chtěli auto takovéhoto typu, z jakéhokoliv hlediska (snad vyjma spotřeby paliva) by šlápli vedle.
bc
2024 ©