Do restaurace s poněkud animálním jménem „Želva“ jsem se vypravil na doporučení na vynikající hranolky. Z dovětku „Beers & Burgers“ by se dala očekávat zajímavá piva a špičkové burgery. Zvolil jsem ji pro oslavu narozenin a pak jsem se tu podíval ještě jednou, o něco později. V obou případech jsem byl skutečně nadšen.
Zvenčí tohle místo nevypadá nijak nápadně, vnitřní prostor je velikostí srovnatelný s malou večerkou a vybavením zdaleka ne tak stylový, jako např. smíchovský Bejzment. Pohled na jídelní lístek, na kterém jsou jen burgery a příslušenství, řekněme, však dává tušit, že co prostor ztrácí na atmosféře, víc než dožene skvělým jídlem. Objednal jsem si tedy Juicy Lucy (na fotce) a zaplašil myšlenky na servírování na bříšku Scarlett Johansson s očima planoucíma nadpřirozenými schopnostmi.
„Juicy“ na tomhle burgeru měla být mimo jiné karamelizovaná cibulka, kterou mám velmi rád. Zajímavě působila její kombinace s baby špenátem a cherry rajčaty. A vskutku, burger byl „juicy“ přesně tak, jak sliboval jeho název. Šťávy jednotlivých součástek se míchaly dohromady s chutí medium-rare připraveného masa, ale nepromočily housku. Výsledek byl blízký dokonalosti, kombinace chutí v tomto burgeru byla zvolená naprosto perfektně pro můj vybíravý jazýček. Salát Coleslaw, kterým jsem burger doplnil, byl neméně skvělý.
Druhá příležitost ochutnat želví delikatesy přišla asi o měsíc později po libereckém Spartan Race. Bylo potřeba se po náročném sportovním výkonu zakousnout do pořádného kusu masa. Tedy, ne že bych soutěžil, byl jsem na neviditelné straně fotoaparátu, ovšem chuť na burger jsem neměl o tolik menší než stateční Sparťani.
Tentokrát zvítězil Hellboy, burger se „špetkou Trinidad Scorpion Moruga“, papričky s mírou pálivosti 1,2 milionu SHU. Je to jedna z nejostřejších papriček na světě; pro srovnání, běžné jalapeños mají okolo 15 tisíc SHU. Mám ale ostrá jídla velmi rád, ač se soutěží neúčastním – až na jednu, první a poslední výjimku před pár lety. Kromě téhle potenciální atomové bomby byl v burgeru také ementál, který mě velmi lákal, chorizo a grilované rajče.
V jídelním lístku doslova stojí „špetka“ Trinidad Scorpion Moruga, přesto jsem ale měl co dělat, abych burger snědl a nemusel žádat o sklenici mléka. Pálivý byl opravdu hodně, snad nejpálivější, co jsem kdy jedl, a troufám si říci, že netrénovanému jedinci by mohl utrhnout hlavu, obrazně řečeno. Jenže protože to byl kvalitní burger s kvalitním chilli, i přes opravdu velkou míru pálivosti jsem stále poznával chuť všeho, co v burgeru bylo. A ta byla, stejně jako v případě Juicy Lucy, opravdu vynikající – šťavnaté maso s tenkou vrstvou sýra a lehce grilované rajče, stále plné šťávy.
Je trochu škoda, že Želva nenabízí něco na půl cesty mezi zcela nepálivými burgery a ohni pekelnými, třeba s papričkami habaneros. I přes svou lásku k ostrým jídlům totiž Hellboye znova zkoušet nebudu, jednak kvůli jeho vpravdě ohromující pálivosti a jednak protože Želva má co lepšího nabídnout. Do čeho se ale příště pustím, bude nejspíš Farmer’s Cabrio s volským okem a dijonským dipem, které na talířích spolustrávníků vypadalo velmi lákavě.
A k „beers“ v názvu? V obou případech, kdy jsem měl tu čest se do tohoto lokálu podívat, byly na čepu různé verze piv z pivovaru Starokladno. Některé měly až 17 stupňů, k mání byly ale i relativně běžné nefiltrované dvanáctky či jedenáctky, které byly z toho, co jsem z produkce Starokladna měl možnost ochutnat, nejlepší.
Želva nejenže snese srovnání s místy typu Black Dog v Berouně nebo Němý medvěd na Mělníku, ona je předčí. Takže na to, že sem přijdu znova, a ne jednou, můžete vzít… klidně i Trinidad Scorpion Moruga.
bc
2025 ©