Nedávno jsem zastavoval na červenou na semaforu, bylo to u nějakého přechodu pro chodce. Obyčejný semafor upravující přednost, není žádný důvod ho ignorovat. To by ale zrovna nesměli projíždět dva cyklisté…
Zastavím tedy na červenou jako první auto a zprava mě předjíždí dva cyklisté v oblečkách a se vším všudy. Chodci přecházejí. Místo aby cyklisté zastavili, což jim červené světlo přikazuje, nenamáhali se a mezi chodci pokračovali v cestě, červená jako by neexistovala.
Když jsem klaksonem dával najevo svou výraznou nespokojenost s jejich konáním, začal jeden z nich dávat najevo nespokojenost s mou nespokojeností. Za dotyčným přechodem totiž následuje kruhový objezd. Cyklista (možná již můžeme začít používat příhodnějšího označení zacyklený zmrd) se mě jal blokovat jízdou uprostřed vozovky, načež spustil zákeřný útok vodou ze své lahve na mé přední sklo. Minul a já jsem zalitoval, že nemám speciálně vytuněný pravý ostřikovač tak, abych mohl atak oplatit jahodovou kapalinou obohacenou o složku, která brání mouchám se přichytit na čelním skle.
Jeho „jezdíš jak buzerant zmrde běž do prdele čuráku“ pak jen podtrhlo celkovou náturu incidentu. Fakt, že vedle silnice vedla souběžně cyklostezka, kterou má cyklista v tomto případě povinnost užít, ani nezmiňuji, protože i když mě tento nešvar zacyklených zmrdů značně vytáčí, nebyl až tak podstatný. I když – byl, protože kdyby tito zacyklení zmrdi cyklostezku použili, k žádnému incidentu by nedošlo.
Asi za deset minut jsem jel přes ten samý přechod opačným směrem a druhý z dvojice zacyklených zmrdů, tentokrát sám, jej opět projel na červenou. Byl to ale pravděpodobně větší flegmatik nebo mu došla útočná kapalina v lahvi, protože se stříkání zdržel.
Nejsem škodolibý člověk, ale musím vám zacykleným zmrdům, kteří jezdíte na silnici na červenou, vzkázat, že až vás někdo z těch chodců chytne za flígr a pořádně vám vypráší kožich, půjdu mu pomoct.
bc
2024 ©