V česku existuje spousta hradů, to každý ví. Také zde existuje spousta zřícenin hradů, což je také v obecném povědomí. Pak je tu také nesčetně zaniklých hradů, z nichž už kolikrát zbývají jen hromady hlíny. Kolik toho ale je všeho dohromady, to si dovede představit málokdo.
K tomu existují také skalní hrady, které z principu nemůžou být zříceninami, protože to je prostě šutr a ten se jen tak během „pouhých“ stovek let zřítí těžko. Nelze je však označit za hrady, protože to hrady nejsou – hrad vnímáme jako stavbu. Nelze je ani nazvat zaniklými hrady, protože na těch místech něco stále je – třeba místnosti vytesané do skály. Do toho se čtyři hrady v česku jmenují Kozlov, ale každý je pochopitelně někde jinde a v jiném stavu. A jeden je skalní.
Občas se objeví nějaká vesnice, která kdysi vznikala kolem hradu. Pánové se odstěhovali na zámek s krásným parkem někde u rybníku a hrad nechali hradem. Za pár desítek let si z něj vesničané začali brát kameny na stavbu vlastních obydlí nebo třeba jednu hradní zeď použili rovnou jako zeď svého nového domu a dnes z původního hradu už není vůbec nic, jen zmínky v encyklopediích a na návsi cedule se stříškou, na které stojí, že hrad rozkradli poddaní. A samozřejmě každý zdroj, který najdete, tenhle zaniklý hrad umisťuje někam trochu jinam.
Legrace je taky s hradišti, tedy předchůdci hradů z raného středověku. Těmto místům, když ještě stály, se říkalo hradiska - nebo aspoň teď se jim tak říká. Nestojí už ale ani jedno, nově postavené atrakce nepočítáme, takže vznikl název hradiště, označující místo, kde kdysi hradisko stávalo, ale dnes už tam nic není, ale vážně nic - náznak obranného valu je tak nejvíc, v co člověk může doufat. Půda přestěhovaná erozí a na mnoha místech tisíckrát zoraná mnoho hrotů šípů a kousků keramiky také nepřinese.
Pak máme městečko, jako je třeba Brandýs nad Orlicí, které má sice krásné nádraží a rodí se tam hezká děvčata, ale z hlediska historických staveb je to taková drobná noční můra. Na kopci nad řekou stojí zbytky hradu, pod kopcem je zachovalý, ale nepřístupný renesanční zámek, který renesanci moc nepřipomíná, a na druhém konci města je rehabilitační ústav, který sice vypadá jako zámek, ale stojí teprve od počátku 20. století a žádnou pořádnou historickou hodnotu nemá. A do toho ještě na náměstí Komenského stával taky nějaký zámek, pojmenovaný Starý. Na něm chvíli tvořil právě Jan Amos Komenský, a to bylo - pro změnu – v období renesance. A vůbec nic z něj nezbylo, ani sklepy, připomíná jej jen malá pamětní deska, vytvořená teprve nedávno.
Tak se v tom vyznejte.
bc
2024 ©