Patnáct Němců a jedna Švédka se vysrali z podoby. Doslova.
Podle první hypotézy za to můžou zelené okurky ze Španěl. Španělé si to samozřejmě nechtějí nechat líbit a jejich ministryně v přímém přenosu sní prý kontaminovanou okurku. Osobně to pokládám za odvážný čin, protože bakterie EHEC (enterohemoragická Escherichia coli) napadá převážně ženy, neexistuje proti ní účinný lék a ministryně tak učinila zároveň v době, kdy se ještě nevědělo, odkud nákaza pochází. Němci ale hypotézu po pár dnech vyvrátili, což znamená dvě věci – jednak jsou španělské okurky bezpečné, ale jednak se stále neví, odkud nákaza pochází.
V Česku máme taky jeden případ. Nakažená paní jedla v severním Německu zeleninové saláty. Proč taky ne, zeleninové saláty jsou velmi dobré a zdravé. Další člověk zmíněný v médiích je jedním ze zákazníků skladu zeleniny na Berounsku. Koupil svým dcerám potenciálně nebezpečné okurky a jedna z nich už ji stihla sníst. Toliko fakta.
V článku o zákazníkovi toho skladu zeleniny se onen pán táže, co má dělat, že mu nikdo ani na dotazy nebyl schopný říct, jak dále postupovat, co všechno vyhodit, jestli mít strach nebo jestli to všechno hodit za hlavu a dále chroupat zeleninu. Pravdou je, že se v médiích sice dozvíme, že existuje nějaký problém, ale nedozvíme se, co s ním. V dnešní společnosti, kde se aparát snaží dělat všechno včetně přemýšlení za jednotlivce, mě to udivilo, čekal bych už nejméně čtyři doporučení, co dělat, jak moc se bát a tak a místo toho jsem narazil na jedinou zmínku, a sice že bude lepší se na čas zelenině vyhnout. Já mám některé druhy zeleniny docela rád. Na jaký čas bych se měl zelenině vyhnout? A proč mi vůbec někdo jiný kecá do toho, co mám dělat? Když mám strach, nebudu zeleninu jíst. Když strach nemám, jíst ji budu a tím to pro mě končí.
Z toho vyplývá, co bych udělal na místě zmíněného zákazníka skladu zeleniny: víme, že se nákaza šíří vzduchem. Víme také, že okurky má zákazník uskladněny v lednici. Mám-li strach z kontaminace a chci-li mít jistotu, že problém nenastane, vyhážu úplně všechno, co mohlo přijít do styku s nebezpečnou okurkou a lednici odmrazím a důkladně vyčistím tak, abych zabil veškeré bakterie. Pokud jsem okurku už snědl, společně s doktorem najdu takové antibiotikum, které zabíjí bakterie ve střevech (podle „hemor“ v názvu bakterie soudím, že by pole působnosti bakterie mohlo být právě tam) a budu ho užívat. Pokud se po deseti dnech nedostaví hnědá explose, tak jsem se buď vyléčil, anebo jsem vůbec nakažen nebyl.
V médiích jsem slyšel i cosi o možném teroristickém útoku. Proč ne, alespoň je to další záminka k prohloubení moci velkého bratra, další argument pro elektronické občanky a jejich elektronické čtečky se záznamem, kdo se kdy kde vyskytuje a podobně. Pražská MHD už podobnou zrůdnost plánuje a v návaznosti na Opencard to bude dokonalý systém sledování pohybu osob.
Celá tato zeleninová story mi přijde nedaleka různým chřipkám, na které se ve strachu z apokalypsy nakoupily vakcíny a pak se po pandemii slehla zem. Jsem docela zvědav na další vývoj. Večeřet budu rajčatový salát s balkánským sýrem, už se na něj moc těším.
bc
2024 ©