Jednou z debat, které se vyskytují v souvislosti s americkými automobily, je osvětlení. Ve Spojených státech platí jiné normy pro osvětlení vozidel, než v Evropě. Jednou z klíčových odlišností je boční osvětlení, tzv. side marker lights, boční poziční světla. Většina aut amerických značek také používá světlo červené barvy pro zadní ukazatele směru a oranžové barvy pro přední obrysová světla.
Důvod existence bočních pozičních světel je nasnadě – k osvětlení automobilu ze strany. V šeru nebo ve tmě je to klíčové, když vyjíždíte zpoza rohu, za který není vůbec vidět. Tato situace není ani zdaleka tak výjimečnou, jak by se mohlo na první pohled zdát – stačí i nešťastně řešené zábradlí. Rozdíl v barvách jasně dává najevo, kde se nachází příď auta a kam tedy auto pravděpodobně pojede. Je nutno dodat, že spolu s žárovkami nebo diodami jsou v bočních pozičkách i odrazky, aby bylo ve tmě lépe vidět i zaparkované auto. To se hodí zejména ve chvíli, kdy vůz stojí na nějakém neobvyklém a ne příliš vhodném místě.
Někteří evropští výrobci si jsou tohoto bezpečnostního aspektu velmi dobře vědomi a svá auta osazují pozičními světly. Švédské Volvo, které je bezpečností přímo posedlé, začalo s pozičními světly zboku v náraznících a postupně přešlo k osazování předních a zadních světel žárovkami a odrazkami i ze strany. Od nich to okoukalo německé BMW, které začalo u pětkové řady generace E60 čtyřmi diodami zboku v předních světlometech a pokud jste si připlatili za zadní světla z LED diod, i ona měla na stranách po čtyřech červených diodách. Někteří další výrobci tento trend následují alespoň červenými odrazkami, nebo, jako v případě poslední generace Škody Superb, i žárovkami vzadu po stranách.
V českých zemích je rozdíl, zda jsou boční světla umístěna v předním či zadním světle, nebo v nárazníku, avšak ani ne tak prakticky, jako právně. Týká se to zejména těch zadních, které by měly být pro snazší určení, kde má auto nos, červené. Není náhodou, že Volva, vyráběná okolo přelomu tisíciletí, a třeba také Jaguar S-Type nebo Nissan Maxima QX z podobné doby, mají v náraznících i vzadu oranžová poziční světla. Dle české legislativy totiž samostatné zadní boční poziční světlo musí mít také oranžovou barvu, avšak je-li žárovka nebo dioda, svítící do strany, umístěna v zadní sdružené svítilně, bere se jako součást té svítilny, nikoliv jako boční poziční světlo.
Zároveň platí, že boční osvětlení smí svítit pouze do strany, nikoliv dopředu nebo dozadu, což patrně souvisí s pravidlem, že dopředu nesmí nepřerušovaně svítit světlo jiné, než bílé barvy, vyjma předních světlometů do mlhy, kde je povoleno i světlo žluté barvy, protože žluté světlo lépe proniká skrz mlhu. Říká se tomu selektivní žlutá a mají s tím problémy i některé starší Renaulty, které kromě předních dálkových světel bílé barvy používají ještě jeden pár světel žlutých. To není na českých silnicích legální, a to ani přes fakt, že se jedná o stav, v jakém vozidlo vyjelo z továrny. Z těchto důvodů jsou boční poziční světla, sdružená se směrovkami v rozích auta, problematická.
Vozy amerického původu mají ve většině případů také v zadních lampách žárovky pouze dvou barev – bílé pro couvací světlo a červené pro koncové a brzdové světlo a ukazatel změny směru. Slabší vlákno červené žárovky svítí jako koncové světlo a silnější funguje jako brzdové světlo a blinkr. Když je zapotřebí signalizovat změnu směru a zároveň brzdit, tu druhou akci signalizují zbylá dvě červená světla na zádi vozidla – to, na jehož stranu se směr nemění, a třetí brzdové světlo, umístěné v okolí zadního okna z pohledu vozidla za vámi. Toto řešení pramení pravděpodobně ze zadních lamp starých aut, které byly jednoduché a pochopitelně červené, a to nejen za velkou louží – ještě poměrně nedávno byla i u nás běžná zadní směrová světla červené barvy a přední bílé barvy, například na Škodě 440, lidově zvané Spartak. V té době však také mimo obec nebyla omezena rychlost – zejména zde je vidět, jak moc se dopravní předpisy změnily.
Třetí brzdové světlo je americký vynález, používá se tam již zhruba od poloviny 80. let 20. století, tedy výrazně dříve, než se něco takového objevilo na Mercedesu třídy S. Ten je považován za lídra v oblasti automobilových technologií tím způsobem, že co se dnes objeví ve třídě S, můžeme nejpozději do osmi let čekat v běžných vozech, jako je Škoda Octavia. Třetí brzdové světlo vzniklo za účelem toho, aby bylo jak dát najevo, že vůz brzdí a zároveň používá výstražná světla. Je také vhodné podotknout, že použití třetího brzdového světla bylo u nás až do 90. let zakázáno.
Řešení zadních směrovek světly červené barvy je dnes pro Evropana nezvyklé, protože drtivá většina automobilů starého kontinentu pro ně používá oranžovou barvu. Toto řešení je však viditelné srovnatelnou měrou, jako oranžové blikající světlo – je to prostě blikající světlo a to, je-li dostatečně výrazné, přitahuje pozornost očí. Nicméně toto řešení na STK, kterou vozy u nás absolvují ve dvouletých intervalech, neprojde – zadní ukazatel směru musí blikat oranžovou barvou. Toto omezení tak nutí majitele amerických vozů zasahovat do elektroinstalace a vytvářet tak mnohdy řešení zcela nevhodná nejen z estetického hlediska, ale i technicky. Malinké oranžové světlo kdesi v nárazníku, často mimo bezprostřední zorné pole, nebo v prostoru pro couvací světlo, jehož odrazná plocha je téměř vždy menší, než plocha směrovky v továrním provedení, je často viditelné výrazně hůře, než originální, červený blinkr.
Použití oranžové barvy pro přední obrysová světla pramení pravděpodobně z toho, že oranžová barva signalizuje varování či překážku spíše, než bílá barva – vždyť i po stranách dlouhých vozidel jsou světla oranžová a i bicykly mají na sobě oranžové odrazky. Stojící nebo jedoucí automobil je v jistém smyslu překážkou, které je potřeba se vyhnout, a k tomu ji potřebujeme včas a dobře vidět – tím dříve a lépe, čím méně pravděpodobné je, že se v daném místě něco takového bude vyskytovat. Že na obousměrné komunikaci potkáme protijedoucí vůz, lze očekávat téměř jistě, avšak jsou místa, která tak jednoznačná nejsou.
Konečně se dostávám ke klíčové otázce – proč? Proč je právně rozdíl v tom, zda jsou boční poziční světla umístěna ve sdružených svítilnách či světlometech, nebo zda jsou od nich oddělena a umístěna v náraznících? Funkce je přece totožná – cílem je zvýšit bezpečnost auta i jeho posádky za snížené viditelnosti. Obě varianty tuto funkci velmi dobře plní, proč v nich tedy činit takové právní rozdíly?
Podobně se můžeme ptát na přední směrovky sdružené s pozičními světly a zadní červené směrovky – proč systém nutí majitele amerických vozů zásadně předělávat elektroinstalace svých strojů? Kromě dalších nákladů (včetně daní, samozřejmě), které tyto úpravy znamenají, není zanedbatelné ani technické hledisko – závady na elektroinstalaci vozidla patří k nejobtížněji řešitelným problémům.
Všemožná nařízení a omezení provozu na pozemních komunikacích jsou často odůvodňována bezpečností provozu, se kterou toho mají leckdy jen pramálo společného a pramení jen z toho, že takovéto mantinely někdo nastavit může. Legalizujme tedy řešení, která k bezpečnosti provozu přispívají více. Stačí jen nenutit občany měnit řešení dobře funkční na podivné věci s nezřídka nevalnou efektivitou.
bc
2024 ©