Když se řekne Lucky Cruisers Weekend, většina lidí pokrčí rameny. Pokud se ale pohybujete okolo amerických aut, třeba nějaké vlastníte nebo vás jen tato část automobilového světa baví – nebo pokud žijete v okolí Heřmanova Městce nedaleko Pardubic – tato tři slova pro vás znamenají největší a nejznámější sraz amerických automobilů u nás.
Autokemp v Konopáči, vsi hned za Heřmanovým Městcem, hostil nejen osmiválcové motory už popáté. Přijeli jsme okolo desáté hodiny dopolední a už v tu dobu bylo na místě okolo čtyř set automobilů – můj Chrysler Neon dostal registrační kartu s číslem 397. Už v té době nebylo v kempu mnoho místa a já ulovil stání pod stromem, ve stínu, hned vedle stánků nabízejících šatstvo, doplňky či staré americké registrační značky. Hned za zády mi stály dva černé Fordy Mustang čtvrté generace, ty hezčí, po faceliftu, přesně takové, jaké bych docela rád vlastnil. A někteří pořadatelé nechápali, jak jsem se s relativně obyčejným autem dostal na takovéto místo. Důvod byl jednoduchý – jiný plac nebyl k mání. Stále však přijížděla další auta, zajímavější i celkem běžná, a počitadlo se zastavilo na hodnotě okolo 550. Vozy stály všude, kde nebyl strom, stánek či jiná auta.
Zaparkoval jsem tedy vůz do stínu, do určeného místa, na palubní desku vystavil „dobový“ prospekt a klubovou značku 32BC, vyplnil registrační kartu a vydal se prohlížet ostatní auta a hledat známé, které jsem neviděl od minulého srazu v Jizbici pod Blaníkem před několika týdny. Než jsem k nim došel, objevil jsem zajímavé stroje, například vzácný Plymouth Prowler.
Osm válců, jak by se mohlo zdát, nebylo maximum – ještě o dva válce navíc přijely pod kapotou Dodge Viper, původní kulaté verze bez střechy.
Jako každý sraz aut zpoza oceánu, i tento se hemžil zejména veterány. Byly tu Chevrolety, Dodge, Chryslery, Fordy, co vás napadne. Nejen veterány však majitelé přijeli ukázat.
Nejstarší vůz pocházel z počátku dvacátého století, z doby ještě před první světovou válkou, a jeho ovládání nebylo ani trochu podobné tomu, jak známe pracoviště řidiče dnes – snad tedy kromě volantu. Nebyl bez zajímavosti, mě však baví americká automobilová scéna spíše v novější době, tak od 80. let minulého století.
Nepřišel jsem však až tak ohlížet auta, částečně i proto, že jsem většinu z nich už viděl – hlavně jsem dorazil za známými, které jsem po chvíli našel na tradičním místě pod břízami s rozloženým grilem, který se už těšil na to, jak bude k obědu připravovat maso. To plnil dokonale; ve stánku nedaleko koupené jídlo mu nemohlo konkurovat. Docela jsem se těšil na burgery, ty jsem však nenašel, zato stánků s rumem či míchanými nápoji jsem pár napočítal.
Tento ročník byl speciální jednou červenou věcí s béžovým interiérem a skládací střechou – otevřeným Chryslerem Sebring ročníku 2001, který byl hlavní výhrou slosování. Patnáct stovek losů se téměř vyprodalo a všichni ve správný moment stáli před pódiem a doufali, že to budou právě oni, kdo novým strojem odjedou. I my jsme byli mezi nimi, štěstí se však usmálo na člověka ze Špindlerova Mlýna. Moderátoři vyhlašování vítěze řádně protahovali a začal se ozývat hlad. Třetí cenou byl dort, proto jsme ještě na asfaltovém place u pódia vyčkávali, zda aspoň ten vyhrajeme. Nepřekvapivě se nepodařilo ani to a tak jsme odešli ke stánkům si pořídit něco více masitého.
Až nyní se začal areál trochu vylidňovat a to umožnilo start nejlepší části srazu – večerní cruising po kempu. Dostal jsem se na korbu pick-up trucku Chevrolet Silverado a strávil na něm několik okruhů po kempu, po silnici i mimo ni. Občas jsme dostali facku větvemi, Silverado není žádný prcek, ale po stránce zábavy to bylo to nejlepší, co tato horká sobota připravila.
Plánoval jsem odjet po slosování, okolo osmé hodiny. Jsem velmi rád, že jsem to neudělal – i kdyby jen kvůli zajímavé cestě nocí s příjezdem domů ve dvě ráno. Děkuji organizátorům a už teď se těším na příští ročník.
2024 ©