Když člověk chce jít na burger, osvědčený recept je jít někam, kde se na burgery specializují. Když jsem byl lákán do restaurace U Bulínů na pražských Vinohradech, jedním z argumentů byla vynikající česká kuchyně. Burger rozhodně není český vynález a kombinace více kuchyní v jednom podniku většinou končí špatně. Ne tak v tomto případě.
Vstoupil jsem do prázdné hospody, byli tu jen dva barmani a asi spolubydlící jednoho z nich, protože jak odcházel, dostal instrukci, aby konečně umyl to nádobí. Když jsem později brouzdal jídelním lístkem ve snaze najít konfitovanou kachnu s červeným zelím, protože to tam kachnou vonělo, našel jsem jen cosi s houbovým kubou.
A taky burger, který v sobě měl mít slaninu a čedar. Očekával jsem klasiku s kyselým okurkem, rajčetem a salátem. Co jsem úplně nečekal, byl dotaz, jak moc chci burger propéct, ovšem vyvolal ve mně naději, že to, co dostanu k jídlu, bude lepší než čepovaný Prazdroj.
Burger dorazil s hromadou domácích a trochu moc mastných hranolek a lahvičkou kečupu. Už od pohledu se na něj sbíhaly sliny. Byl konstruován vzhůru nohama, maso se slaninou a sýrem bylo nahoře, ale to znamenalo, že ta dokonalá šťáva z jeho perfektního medium-rare propečení stékala přes všechny další ingredience až na salát, který byl úplně dole.
Maso mělo blízko k dokonalosti, bylo vynikající chuťově, propečením i konzistencí, a zbytek pater burgeru nebyl daleko za ním. Trochu kulhala houska, která působila trochu moc moučně, a ledový salát působil tak nějak obyčejně, ale jako celek byl tento burger pozoruhodně dobrý. A nikoliv jen na restauraci, kde ho mají spíš jako okraj nabídky – byl vážně dobrý i v konkurenci míst, které se na burgery specializují.
Jistě, věci jako berounský Black dog nebo smíchovský Bejzment jsou jinde, ale to jsou vyhlášená místa, kde si dát burger. Ale přesto – pokud je u Bulínů burger takhle dobrý, vážně se těším na tu konfitovanou kachnu s červeným zelím. Pokud ji někdy přidají do nabídky.
bc
2024 ©