Je zajímavé, jak každá reklama na em há dé propaguje pohodlnost tohoto způsobu dopravy po městě.
Já osobně se cítím mnohem pohodlněji v sedačce v mém Chrysleru. Když je venku horko, zapnu si klimatizaci. Když je zima, zatopím si jen tak, jak chci, což v mém případě bývá docela málo; jsem zimní člověk. Můžu si pustit rádio na zprávy nebo jinou hudbu, aniž by mě bolely uši ze sluchátek, nehledě na kvalitu reproduktorů. Můžu vyrazit, kdy chci, ne kdy mi europlánovači řeknou, že chci. Stejně tak vyrazím, odkud chci a kam chci. Neobtěžují mě jiní lidé, ale pokud chci společnost, můžu někoho svézt.
Dle mého soukromého názoru je to mnohem pohodlnější než MHD, kde, pokud máte to štěstí a je volné místo k sezení, je sedačka tvrdá a nevíte, kdo na ní seděl před vámi. Když je venku horko, bývá v tramvaji ještě větší hic. Když je zima, bývá zde přetopeno. Na rádio můžu zapomenout a chci-li hudbu, musím vytáhnout sluchátka, což implikuje přítomnost mobilu nebo mp3 přehrávače a někdo se může pokusit mi toto zařízení uzmout. Musím nastupovat a vystupovat na zastávkách, které jen velmi zřídka jsou přímo u dveří domu nebo podniku, kam směřují mé kroky. Nemůžu si vybrat, zda pojedu sám, nebo s jinými lidmi.
Můžete namítnout, že si můžu při cestě tramvají přečíst noviny, což při řízení jde dost blbě. To je pravda, ale chci-li znát dění u nás či ve světě, pustím si v autě zprávy v rádiu.
V Praze je mi tato možnost volby ale odebrána a je mi různými způsoby nucena MHD, například (a hlavně) parkovacími zónami v centru města. K tomu je mi všude podsouváno, že je pohodlná, což jsem snad s úspěchem vyvrátil v předchozích odstavcích, a že je i bezstarostná, čemuž snad nikdo, kdo se kdy v Praze potřeboval někam přepravit, nevěří. Dokonce mám za to, že ani někteří rodilí Pražané nejsou v současné době, po revoluci v pražské MHD, z tras tramvají a autobusů nadšeni a zkazky z konverzací, internetových zpráv i jiných zdrojů mi dávají za pravdu.
bc
2024 ©