Jako u veškerých větších násilností, i okolo výbuchů na bostonském maratonu se vynořila spousta spekulací. Někteří je přiřkli teroristům (se všemi konotacemi, které slovo terorista nese), jiní začali konspirovat o akcích americké vlády. Byl to zavrženíhodný čin, ať už za ním stojí kdokoliv; mou pozornost však upoutalo něco jiného.
Kolem nás vzniká obrovské množství databází a sledovacích systémů – evropský INDECT, který má být spojen se sociálními sítěmi, americký TripWire, který je v podstatě to samé, ale už je prý v provozu (doufejme, že na rozdíl od INDECTu, o kterém je v poslední době pozoruhodné ticho), nebo statisíce obyčejných průmyslových kamer, určených k ostraze nebo k monitorování provozu na silnicích. Veškeré tyto iniciativy jsou označovány za preventivní opatření, aby se nemohla stávat neštěstí, jako před pár dny v Bostonu.
Naskytla se nám příležitost vidět, jak bezpečně se můžou občané cítit v oblastech těmito vynálezy pokrytých – o nic bezpečněji, než jinde. Nebyly to první a ani poslední výbuchy, po kterých zůstali mrtví a zmrzačení lidé. Člověku inteligentnímu, kriticky smýšlejícímu o svém okolí, to musí dojít – idea, že k vytvoření bezpečného prostředí je potřeba drastického zásahu do soukromí všech, je mylná a zde vidíme potvrzení. Dopadení pachatelů je sice jakési zadostiučinění pozůstalým, ale mrtvým životy nevrátí.
Vlády by se měly poučit a veškeré tyto iniciativy zastavit. Jak ale ukazuje historie, stane se nejspíš pravý opak.
bc
2024 ©