Jsem nepřizpůsobivý člověk

Slovo „nepřizpůsobiví“ se dnes používá jako politicky korektní termín k označení hlavně Romské menšiny. Původ tohoto slova je ale zcela někde jinde.

Toto přídavné jméno totiž vzniklo od slovesa „nepřizpůsobit se,“ tedy nezměnit své chování a návyky podle toho, jak se mění doba.

K napsání tohoto článku mě ale dovedly dvě věci – jednak má vlastní myšlenka o významu přizpůsobení se a jednak článek Urzy na D-Fensu, který se touto myšlenkou zabývá z trochu jiného pohledu.

Sloveso „nepřizpůsobit se“ má negativní konotaci, která je nám do vědomí vsunuta do jisté míry médii a do jisté míry výchovou. Tady přichází ke slovu zmíněný článek, který hovoří o tom, že velké množství rodičů vychovává děti se slovy „přestaň tady v autobuse zpívat, podívej se kolem sebe, nikdo jiný to nedělá.“ Tím do dětského mozku, který se ještě neumí bránit, zaséváme myšlenku, že lišit se je špatné, že by se dítě mělo přizpůsobit svému okolí. Víme rovněž, že lidé nemají rádi odlišnosti a vylučují ze své skupiny toho, kdo je jiný, než oni. (S tímto mám i bohaté osobní zkušenosti.) Uvědomil jsem si, že moji rodiče taky občas tohoto argumentu použili, ale možná ne do přílišné míry, protože od střední školy jsem se snažil být jiný.

Není snadné být odlišný, média nás denně masírují tím, co je cool a in a co bychom si měli myslet a co bychom si myslet naopak neměli a většina lidí jim to žere. Když se tedy nepřizpůsobíme svému okolí, riskujeme, že se na nás všichni budou dívat skrz prsty. Když se ale přizpůsobíme, budeme stejní jako všichni ostatní, nebudeme ničím výjimeční. Je jedno, zda se odlišíme vzhledem nebo názory. V tomto smyslu jsem nepřizpůsobivý člověk – nechci se přizpůsobit nynějšímu světovému pořádku, nynějšímu směru snažení české i evropské vrchnosti, nynějšímu myšlení většiny.

Většina bude poslouchat, platit daně a držet hubu a krok. Vždycky to byli ti, kterým se tohle nelíbilo, kteří zvedli hlavu a šli doprava, když všichni ostatní šli doleva, kteří něco změnili, něco dokázali.

bc