Cyklistické občanské sdružení Auto*mat chce nechat uzavřít pražské Smetanovo nábřeží pro automobilovou dopravu. Ne však pro všechnu. Že by to šlo i ve všední dny, kdy tudy projede prý až 23 tisíc aut denně, se snaží dokázat happeningy o sobotách konce léta a začátku podzimu. Násobně slabší provoz o víkendech zřejmě nevadí. Pojďme se společně podívat, jak to tam vypadalo.
Byl jsem poměrně překvapen, že akce Nábřeží žije nedostávala zas až tak moc mediální pozornosti, např. na internetu jsem objevil jen zmínku v článku o akci Zažij město jinak. Televize informovala podobně.
Před několika měsíci se konala debata mezi Vítem Masare, šéfem sdružení Auto*mat, a Ing. Štěpánem Radou, předsedou sdružení OSBID. Mimo jiné se tam objevilo několik čísel o tom, kolik soukromých automobilů tudy projíždějících má cíl na Smetanově nábřeží či v okolí. Vít Masare tehdy tvrdil, že 66% automobilové dopravy je tranzitní. Web Auto*matu hovoří o 97% a přímo na nábřeží jsem zaslechl něco o 90%. Podobná akrobacie s čísly se u tohoto občanského sdružení vyskytuje celkem často.
Vyskytlo se tam také několik značně alarmujících vysvětlení svobody pohybu Vítem Masare. Štěpán Rada reagoval na argument Víta Masare o svobodném volení způsobu dopravy po uzavření Smetanova nábřeží: „Kde je svoboda v tom, že se nerozhodnu jet přes Smetanovo nábřeží autem, když je tam pěší zóna?“ a v zápětí komentoval Václavské náměstí slovy „čtyři policejní auta, která na Václaváku vybírají pokuty u pěší zóny - to je ta vaše svoboda?“
Vít Masare také dorazil na diskusi (na kole, jak neopomněl vícekrát zdůraznit) značně nepřipraven, což se projevilo v jeho neznalosti vlastních webových stránek – v diskusi říkal, že „potřebujeme napřed plán alternativ,“ zatímco na jejich webu stojí „podmínkou zklidňování není existence alternativ,“ což ukazuje na jejich snahu pouze omezovat automobilovou dopravu.
Připomeňme, jak má podle Auto*matu Smetanovo nábřeží vypadat po uzavření. Je samozřejmé, že by tudy kromě chodců a cyklistů stále jezdily tramvaje. K tomu pochopitelně vozidla integrovaného záchranného systému. Již méně pochopitelně také taxíky a i všichni ostatní, kteří by byli ochotni zaplatit za povolení k vjezdu. Nepůjde tedy ani až tak o pěší zónu, jako o zdroj peněz. A úplně stejně, jako tu dnes stojí dvě auta státní policie, tak by tu s největší pravděpodobností stálo nejméně jedno auto policie městské, podobně, jako dokreslují uvolněnou atmosféru velkoměstského bulváru na Václavském náměstí.
Přicházím tedy po Národní k Vltavě, automobilový provoz zde není kdovíjak silný, i když jsem tu potkal už i slabší. Na plácku pod Novou scénou Národního divadla je spousta lidí, pravděpodobně v rámci akce Zažij město jinak, kvůli které jsem ale nepřišel. Zahýbám za roh na Smetanovo nábřeží a vítá mě značka zákazu vjezdu a dvě policejní auta, pochopitelně až v tom zákazu. Pokračuji dál, procházím po tramvajových kolejích kolem stánků s různými, často vegetariánskými pochutinami.
Mou pozornost poutá auto, které stojí zaparkované částečně na chodníku. Na akci, která je zaměřena tak moc proti soukromým autům, že to v rámci nenásilné nátlakové činnosti snad ani víc nejde. Napadá mě, že mi to Auto*mat záměrně dělá snazší, protože zdejší přítomnost aut potvrzuje jeden naprosto zásadní argument proti uzavření Smetanova nábřeží – když sem potřebujete něco přivézt, třeba stoly nebo židle nebo stany na happening, povezete to tramvají? Nebo snad na kole?
Lidi drží víceméně u kraje nebo rovnou na chodníku, z tramvajových kolejí má většina z nich tak nějak přirozený respekt. Tramvaje projíždějí pomalu a zvoní, později zvoní víc a projíždějí pomaleji, protože účastníků akce přibývá. A i když to tak na některých fotografiích nemusí vypadat, skutečně tady je docela živo. Všichni však nepatří k podporovatelům akce – na tvářích mnoha lidí, kterých jsem si všiml, je vidět přinejmenším skepse. Ne všichni však jsou dostatečně informovaní; jeden z účastníků, novinář a publicista, kterému jsem osvětlil, jak má nábřeží po uzavření pro auta vypadat, změnil názor. Nedělám si tedy iluze, kolik z přítomných má kolik informací o povaze místa po změně režimu.
Zamysleme se však nad jednou věcí. Představme si, že tady ty stánky nejsou. Kolik lidí tu bude? Polovina? Čtvrtina? A když už jsme u čísel – některé zdroje hovoří o osmnácti tisících účastníků včerejší akce. Pokud ti lidi nebyli neviditelní, tomu číslu nevěřím. Odhadem bych řekl, že tu bylo tak dva, možná dva a půl tisíce lidí a vůbec to nevypadalo prázdně. Devětkrát tolik lidí by se sem ještě s tramvajemi dle mého soudu nemohlo vejít. Ostatně - můžete se přesvědčit na fotografiích. Vypadá to jako osmnáct tisíc lidí? Vzpomeňme si také na citaci z filmu Auto*Mat z roku 2007: „Kdybychom to tady takhle nezalidnili, tak tady toho zase tolik nebude.“ Souviselo to právě se Smetanovým nábřežím.
Již víckrát jsem také přemýšlel nad důvodem uzavření. I když Auto*mat prezentuje Smetanovo nábřeží jako výstavní bulvár Prahy, nejsem si jist, zda můžu zcela souhlasit. Je tady několik zajímavých starých domů, to je pravda. V jednom sídlí Univerzita Karlova, v druhém občas vybouchne plyn a třetí je domovem několika restaurací, včetně kavárny Slavia. Pak tu máme parčík, který, ač pěkný, je místem, kde si pochybné existence různými způsoby aplikují pochybné substance (kam počítám i krabicové víno). O Krannerově kašně s pomníkem Habsburka Františka I. uprostřed tohoto parčíku se Karel Havlíček Borovský vyjádřil slovy „Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba.“ Nejen podle toho tam ta socha mezi léty 1919–2003 nebyla. Dále opět několik domů s restauracemi a hospodami a nakonec Karlovy lázně s velmi pochybnou diskotékou a pasáží, kde Rusové prodávají cetky.
Opravdu potřebujeme zrovna z tohoto místa dělat pěší zónu natrvalo? Občasné happeningy se stánky a pouličními umělci skutečně nejsou špatný nápad, dokonce bych si dovedl představit i nějaké pravidelné konání, ale ne za městské peníze. Trvale tady ty stánky nikdy nebudou, protože by to pro provozovatele nebylo ekonomicky udržitelné. A i kdyby ano, za nějakou dobu by přišel někdo, kdo by ty stánky zrušil.
Kromě toho – doprava je jako voda, když jí zahradíte jednu cestu, bude si hledat jinou, nejkratší a nejsnazší. To je samozřejmě Malá Strana, která je ještě těsnější, než Smetanovo nábřeží. Tramvaje tady s auty sdílejí jízdní pruhy výrazně delší dobu. Na spoustě míst, například zde (pes se normálně číst moc nedá, ale občas se tam objeví něco zajímavého. Všimněte si i jména autorky) se o minulé sobotě objevily informace, že se Malá strana ucpávala a tramvaje nabíraly více jak desetiminutová zpoždění. Nevěřím tomu, že to tentokrát bylo jinak, a představte si tuto situaci za provozu ve špičce ve všední den.
Nenechme si z poměrně důležité dopravní tepny v centru města udělat další dolní půlku Václavského náměstí, protože nikam jinam to nesměřuje.
bc
2024 ©