Nedaleko místa, kde bydlím, se před nedávnem začal objevovat nový Yaris a designově mě zaujal. Měl i poměrně zajímavou reklamu v televizi, tak jsem se rozhodl, že zjistím, nakolik je pravda zmiňovaný kontrast oproti autu se strojkem na nudle na palubní desce. Vydal jsem se tedy do autosalonu Toyoty, abych onen Yaris prozkoumal blíže a projel se s ním.
Vnější design Yarisu si dovolím označit za velmi zdařilý. Kapota je samozřejmě velmi malá, ale to odpovídá dnešnímu trendu u malých vozů. Velmi se mi rovněž líbí boční linka jdoucí od předních světlometů jedním tahem až k C sloupku. Na první pohled možná nebude vidět, ale je tam a hlavně, sedí tam. Jediné, co bych vytknul, je přílišná blízkost předních blinkrů hlavním světlometům. Blinkry jsou sice větší, ale přesto mám obavu, že nebudou v noci pro protijedoucí auta jasně vidět.
Předváděcí vůz byl v nejvyšší výbavě Style, která zahrnuje poměrně velký dotykový displej uprostřed překvapivě masivní palubní desky. Tento displej kromě informací o spotřebě paliva a aktuálně naladěné stanici rádia nebo CD nebo tak něčeho zobrazuje ve chvíli, kdy zařadíte zpátečku, i výstup zadní parkovací kamery. Parkoval jsem s kamerou prvně a nebylo to špatné (k čemuž ale dost možná přispěl i fakt, že za námi stálo červené STi a ozvláštňovalo jinak nudné parkoviště před autosalonem), i když to nebylo zcela nutné. Dovedu si ale představit užitečnost takovéhoto systému při parkování na nějakém divočejším místě nebo třeba při připojování přívěsu.
Schválně jsem nepoužil slovní spojení „středová konzola.“ Nemám totiž pocit, že by se v tomto autě nějaká středová konzola nacházela. Onen displej je umístěn v jakémsi snad textilem potaženém křivo-oválo-délníku, táhnoucím se od středu palubní desky až zcela doprava. Pod displejem se pak nachází tři kruhové ovladače manuální klimatizace. Ještě níže pak zeje velká díra, kterou obecně nemám rád a kritizuji, ale kterou bohužel má většina aut s motorem vpředu napříč a předním pohonem. Pravdou ale je, že v některých autech je lépe či hůře zamaskovaná.
Audioinstalace je poměrně zdařilá, reproduktory zvládají basy i výšky bez problémů. Kromě již zmíněného AM/FM rádia a CD je jako zdroj hudby možno připojit i externí zdroj buď 3,5 mm Jackem nebo USB konektorem. Oba tyto konektory jsou vyvedeny do schránky před spolujezdcem.
Vlevo od zmíněného displeje pak najdeme samozřejmě volant, který má na sobě ovládání rádia a vestavěného bluetooth handsfree systému a velmi dobře se drží, potřeboval bych ho ale trochu výše a blíže k tělu. Není skrze něj sice skoro nic cítit (pravděpodobně kvůli elektrickému posilovači), ale řízení je relativně přesné, i když možná trochu přeposilované. Skrze volant jsou vidět klasické budíky s rafikami, což je velmi příjemná změna oproti minulému Yarisu, se kterým jsem rovněž najel několik stovek kilometrů. Předchozí Yaris totiž zobrazoval rychlost a otáčky na malém displeji uprostřed palubní desky nahoře, což nebylo tak na očích. Rovněž se tam nacházely kontrolky blinkrů. I když byly od sebe daleko, při odbočování doleva jsem vnímal periferním viděním blikající zelenou kontrolku po pravé straně, což mi přišlo trochu rušivé, ale dost možná to je otázka zvyku. Na přístrojovém štítu ale nenajdeme teplotu chladicí kapaliny, což mě nepřekvapuje, ale trochu mrzí. Příjemným překvapením ale byl palivoměr vyvedený ručičkou, nikoliv čtverečky na displeji.
Když jsem pročítal seznam příplatkové výbavy, zaujalo mě, jak moc je nový Yaris orientovaný na bezpečnost. I v úplně základní výbavě je stabilizace, kontrola trakce, sedm airbagů, ochrana krční páteře při nárazu na předních sedačkách, isofix na zadních vnějších sedačkách a signalizace zapnutí bezpečnostních pásů na všech pěti místech.
Nejvyšší výbava Style dále také obsahuje částečně kožené sedačky, ve kterých se sedí velmi pohodlně. Na můj vkus jsou ale příliš vysoko; dost možná by zcela zmizel problém s volantem příliš nízko, kdybych si mohl sedačku stáhnout ještě o pár centimetrů níže. Na pravém boku má sedačka řidiče loketní opěrku, která je ale také příliš vysoko a má bohužel jen dvě pozice – nahoře a dole.
Na zadních sedačkách jsem neseděl, ale při letmém pohledu mi za sedadlem řidiče přislo místa dostatek. Pak jsem si ale sedadlo posunul o několik centimetrů dozadu, abych se vlezl za volant. „Za sebe“ si tedy samozřejmě nesednu, ale s rozvorem 2510 mm to nebude s místem vzadu nijak tragické. Celkově působil interiér prostorným dojmem (samozřejmě na danou třídu auta), ale kvůli té propasti pod ovladači klimatizace mi nepřišel jako místo, kde bych chtěl trávit větší množství času.
Je to možná trochu škoda, protože jízda jako taková byla poměrně příjemná. Elektronický plyn tomu sice nepřidal, pedál nekladl téměř žádný odpor a i reakce byla mírně opožděná, ale atmosférický čtyřválec o objemu 1,33 l a výkonu 99 koňských sil je příjemně živý a i přes svůj malý objem zajímavě zní. Šestistupňová převodovka (která byla taktéž příjemným překvapením; čekal jsem pětikvalt) má poměrně krátké dráhy a přesný chod a celkově se s ní pracuje příjemně. Brzdy nastupují velmi rychle a poměrně ostře, přirovnal bych to zhruba k pětkovému Golfu. Celkem byla jízda pohodlná a naladěná do města na ne zcela kvalitní a všemožně polátané silnice.
To přesně odpovídá účelu, pro který je nový Yaris určen – městské a příměstské dojíždění do práce a na nákupy. Tomuto účelu bude sloužit výborně – i předváděcí jízda se konala na okraji města a Yaris se cítil ve svém živlu. Připouštím, že za svých cca 330 tisíc korun bych se poohlížel po jiném autě, ale pokud by po mě někdo chtěl radu ohledně auta do města a okolo, na kratší trasy, bez přemýšlení bych mu Yaris doporučil, třeba jako protiklad k jedněmi vyzdvihované a druhými zatracované Fabii.
bc
2024 ©