V médiích se občas objevují neuvěřitelné kecy o autech. Dost lidí o tom ví a jen nevěřícně kroutí hlavou, někteří i konají. Zbytek se ale může nechat těmito zavádějícími informacemi zviklat.
Například onehdy jsem slyšel v rádiu, tuším to byl Radiožurnál, že „osobní automobil zastaví z padesátikilometrové rychlosti na 29 metrech.“ Vsadím levý malíček, že kdybych vedle sebe postavil deset různých osobních aut s deseti různými sadami pneumatik, deseti různými jízdními vlastnostmi a deseti různými řidiči, nebudou ani dvě, která by zastavila na plných brzdách v naprosto stejné vzdálenosti.
To je dáno tím, že každé z těch deseti aut bude mít jinou hmotnost, jiné pneumatiky (jak co se týče směsi, tak styčné plochy), dost možná i různě nahuštěné, podvozek v jiném stavu a jiné brzdy, nehledě na nejdůležitější článek, a tím je řidič. Představme si třeba Trabanta, Imprezu WRX STi (nebo Evo, jak je libo), Cayenne Turbo, jeden Mercedes, čtyři různé Fabie a pak třeba jednu prázdnou Octavii 1.4 a jednu plně naloženou Octavii 1.9 TDI s každým kolem jinak nafoukaným a řidičem diletantem, který se neumí ani správně posadit za volant. Nebudu hledat brzdné dráhy jednotlivých aut, ale už z výčtu musí být každému jasné, jak test dopadne. Všechna tato auta mají jednu společnou charakteristiku – jsou to osobní automobily. Hodnotu 29 metrů tak je možno brát pouze jako průměr, ale statistika je na skutečné silnici při skutečné potřebě fofrem zastavit platná jak mrtvému zimník.
Podobně zavádějící informaci jsem si dnes přečetl v Metru, to jsou ty noviny, které si zdarma může člověk vzít třeba u zastávky podzemky. Stálo tam, že „Od soboty nestouply teploty nad sedm stupňů, což je hranice, při které letní pneumatiky ztrácejí své pozitivní vlastnosti.“
Nejsem odborník, nicméně můj výzkum na toto téma se zakládá na skutečných podmínkách na silnici z posledních dnů. Tak třeba při mém sobotním testu nové Škody Rapid v Bruntále, kde zrovna padal nepříjemný sníh s deštěm a teplota se pohybovala dle palubního teploměru okolo nuly. Na silnici byla voda, občas smíchaná s trochou sněhové břečky a letní pneumatiky s nižším valivým odporem (tj. s tvrdší směsí a patřičně upraveným dezénem; tyto pneumatiky na silnici drží zpravidla hůře, než běžné obutí) neměly jediný problém s přilnavostí na mokrém studeném asfaltu, ať už hladkém, nebo rozbitém a zalátaném. A to jsem jel svižněji, než většina lidí s Rapidem GreenTec pravděpodobně kdy pojede. Podobně tak letní Dunlopy na mém voze, které se soustředí spíše na přilnavost, než na nízkou spotřebu, neměly v teplotách okolo nuly v posledních dnech problémy, a to ani na suché, ani na velmi mokré a zablácené silnici a dokonce ani na troše námrazy.
Nenaznačuji, že bych se bránil přezouvání na zimní gumy, to v žádném případě – jsem zastáncem teorie, že na každé podmínky je třeba jiného obutí (včetně rozdílů mezi mokrým a suchým asfaltem, ale to je ve skutečném životě těžko realizovatelné). Je ale lepší se řídit skutečnou potřebou, nikoliv radami „odborníků,“ nebo dokonce jako v případě deníku Metro zástupce firmy prodávající pneumatiky. A rozhodně nevidím jeden víkend pod sněhem na konci října, po kterém zákonitě musí přijít ještě alespoň tři týdny teplot nad nulou a nanejvýš deště (nebydlíte-li na horách; tam je ovšem situace zcela jiná), jako dostatečný důvod k přezutí na zimní gumy.
Lepší variantu, než poslouchání „odborníků“ ke zdárnému překonání „silniční džungle“ tedy vidím v používání mozku při řízení a údržbě auta. Každé auto je jiné, každý řidič je jiný a každá dopravní situace je jiná, i když to tak statisticky nemusí vypadat.
bc
2024 ©