Jedete-li do Krakova, města, které bylo dlouhá léta sídlem polských panovníků, neměli byste kromě běžných turistických atrakcí, jako je Waweł s věží, která není ani hranatá, ani kulatá, a Rynek Główny s Mariackou bazilikou, vynechat dvě věci – zapiekanku a solný důl ve Wieliczce. S havířovským Mopar Crew jsme se tam vypravili v dubnu roku 2013. Byl jsem tam půl roku na Erasmu, takže jsem si zahrál na průvodce.
Po příjezdu do města jsme našli parkovací místa dle hesla Když jsi v Římě, chovej se jako Římané na chodníku, jen co by kamenem dohodil od Rynku Glównego.
Snídaně v Krakowie
Hlad nás přiměl zajít na Plac Nowy na zapiekanku. To je místní specialita – čerstvě zapečená bageta s houbami a sýrem a pak více méně čímkoliv dalším – třeba na góralskiej je klobáska, ośćypek a kvašáky. Jejich příprava na Placu Nowym, místě, kde v nenápadně vyhlížejícím hladovém okně dostanete nejlepší zapiekanky na světě, trvá po objednání klidně deset minut, ale výsledek rozhodně stojí za to.
Na Placu Nowym zrovna probíhaly trhy. Většina účastníků zájezdu odběhla ke stánkům s různými odznáčky a podobnou veteší. Já jsem však zahlédl kbelíky a bedny se zeleninou a u nich známou tvář. Byl to přesně ten stánek, kam jsem před více než dvěma lety chodil pro kvašáky a kyselé zelí – slovy staré paní prodavačky „najlepsze w Polsce.“ Paní se se mnou dala do řeči. Já jsem samozřejmě věděl, kdo to je; co mě ale velice překvapilo, bylo to, že si pamatovala i ona mě. Prohodili jsme pár slov a já jsem koupil každému kvašák. (Nakonec jsem je jedl sám, ale to vůbec nevadilo – skutečně jsou najlepszenejen w Polsce, ale určitě i na celém světě.)
Centrum města
Volnou chůzí jsme se přes Waweł vydali na Rynek Główny, kde jsme si prošli starou tržnici. Ta spolu s radniční věží tvoří jedinou dvojici budov, které zůstaly z původní zástavby na tomto náměstí.
Odtud naše kroky vedly zpět na Kazimierz, kde jsme se prošli kolem židovských synagog a pokračovali směrem k Schindlerově fabrice. Po cestě jsme potkali několik Moparů a třeba tato originální kola by se mi na mém Neonu moc líbila.
Židovský Kraków
V Schindlerově fabrice je muzeum, zobrazující Kraków za druhé světové války.
Expozice je o to působivější, když pak procházíte místy na Podgórze, kde se to celé před lety odehrávalo – například dnešní Plac Bohaterów Getta. Tady jsou rozestaveny plastiky – měděné židle – jako připomínka dne, kdy Němci začali Židy vyhazovat z jejich bytů v podgórskim ghettu. Přesně na tomto náměstí měli Židé před sedmdesáti lety na hromadách veškerý svůj majetek, vynošený z bytů. A je zde i funkční studna – stačí chvíli pumpovat a můžete se přesvědčit sami. Jen pozor na boty.
Nedaleko je zeď bývalého ghetta, kterou architekt navrhl do tvaru náhrobků – aby varoval Židy, že se odtud živí nedostanou a že mají utíkat, dokud to ještě jde.
Kopalnia Soli Wieliczka
Druhým místem, které je radno navštívit, je nedaleká Wieliczka. Ta je proslulá solným dolem s více než sedmisetletou historií. Sestup trvá několik minut, překonáte při něm po více než třech stech schodech čtyřiašedesát výškových metrů. Procházíte dolem a průvodkyně hovoří o způsobu dobývání soli a o historii, třeba jak se loučemi na dlouhých tyčích odpaloval metan, aby se ho nenahromadilo příliš. Skála, ve kterém se pohybujete, je průsvitná – stačí postavit rozsvícenou baterku na zem a kochat se světélkujícími krystaly.
Trasa prohlídky vás zavede na takový nenápadný balkon, odkud se mimoděk podíváte vpravo a zůstanete stát s otevřenými ústy. To, co se před vámi rozkládá, nemá pod zemí (a ani na ní) obdoby. Jedná se o Kaplicu Świętej Kingi, největší z kaplí, vytvořených více než 100 metrů pod zemí a každý schod, každá socha a každý obraz, včetně úžasné da Vinciho Poslední večeře jsou z jednoho kamene – vše bylo vytesáno do skály třemi havíři – ne umělci – po práci, v jejich volném čase.
Pokud vás po celodenním trajdání po Krakově bolí nohy a jste utahaní a už se vám nic nechce, pohled na tuto – chtělo by se říct až katedrálu pod zemí – vás přiměje na veškeré útrapy pozemského života v mžiku zapomenout a jen žasnout.
Po výstupu zpět na povrch jsme složili svá unavená těla do černého Chrysleru Neon jednoho z členů Mopar Crew Havířov a vydali se zpět na západ, do Havířova a posléze do Ostravy. Výlet byl vynikající - jen až pojedeme příště, snad bude tepleji. Nejen do Wieliczky se všichni rádi podíváme znova – sem třeba na hornickou prohlídku, při které s helmou a čelovkou chodíte neosvětlenými chodbami solného dolu jako havíři. Už se těším na další výlet.
bc
foto: VaV, Monika M., bc
(Zbytek fotografií VaV je zde.)
2024 ©